Dědičnost barev u tibetských teriérů

Každého chovatele při očekávání štěňátek zajímají kromě zdraví štěňátek především dvě informace: Kolik bude pejsků a kolik fenek? Jaká bude barva budoucích štěňátek? Snad vám následující článek alespoň trochu ulehčí odpověď na druhou otázku. Na úvod bych chtěla upozornit, že genetický výzkum v tomto oboru není zdaleka ukončen a přestože studium dědičnosti zbarvení se těšilo vždy velkému zájmu genetiků, není zatím vše úplně objasněno. Výsledné zbarvení psa je dáno vzájemným působením několika genů mezi sebou, nejčastěji se uvádí, že těchto genů je deset – značení A, B, C, D, E, G, I, M, S, T. V literatuře se objevují různé symboly pro označení téhož zbarvení, ve svém článku se držím označení používaném v zahraničních pramenech.

Dříve než probereme působení jednotlivých genů, si pro ujasnění projděte čtyři základní genetické typy zbarvení, jejichž názvy se v textu často vyskytují - sobolí, žluté, černé, black and tan.

Každé toto základní zbarvení ještě může být pozměněno několika dalšími geny:

Gen pro bílé znaky (strakatost) může přidat do kteréhokoli základního zbarvení různě velké bílé znaky až do extrému – čistě bílé zbarvení. Tyto bílé znaky mohou někdy velmi zkomplikovat správné zařazení psa do některé ze základních skupin. Viz gen S.

Gen pro šedivění může každou tmavou základní barvu změnit na šedou. Nos zůstává černý. Viz gen G.

Gen pro modrou barvu také mění tmavou barvu na šedou, ovšem nos je obvykle šedý a oči jsou šedé nebo oříškové. Viz gen D.

Gen pro játrové zbarvení mění černou barvu na játrovou nebo hnědou. Nos je také hnědý a oči jsou žluté nebo světle hnědé. Viz gen B.

A teď probereme stručně jednotlivé geny. Některé z genů mají jen dvě možné alely, jiné jich mají více, které jsou vůči sobě dominantní a recesivní. Vždy se uvádí pořadí u jednotlivých genů od nejvíce dominantní alely po tu nejméně dominantní (nejvíce recesivní), tedy alela uvedená výše svým působením převáží alelu nižší. Ještě může nastat případ neúplné dominance, kdy recesivní alela také ovlivní výsledné zbarvení psa (např. u genu S). Připomínám, že každý pes může mít vždy jen dvě konkrétní alely jednotlivého genu, jednu od matky a druhou od otce.

Nyní si projděte několik konkrétních případů, které by vám měli pomoci orientovat se v té spoustě poměrně záhadných písmenek.

Pár jednoduchých pravidel na závěr:
1. Když spojíte dva jedince s dvojicí identických recesivních alel, potomci budou stejní (např. rodiče black and tan nám dají opět štěňata black and tan, žlutí rodiče s dvojicí alel ee budou mít všechna štěňata žlutá).

2. Recesivní extrémní strakatost s^ws^w může zakrýt každou jinou barvu. Recesivní dvojice ee může žlutou barvou zakrýt jakoukoli variantu genu A (barvu černou, sobolí nebo black and tan), takže nikdy nepoznáme, co tito jedinci nesou bez testovacího spojení.

3. Jedinci black and tan s pěknými sytě vybarvenými zlatými znaky dají velký podíl sytě zlatých potomků, když je spojíme se sobolem. (Proto nezavrhujme tyto jedince black and tan, „protože jsou jen černí“.)

4. Černý jedinec typu AA bude mít velký podíl černých potomků, ať ho spojíme s jakoukoli barvou.

5. Dva sobolové mohou dát jakoukoli barvu kromě černé.

Chcete-li si teď zjistit genetické založení zbarvení vašeho tibeťánka, vyjděte z barev jeho a jeho rodičů, dobré je znát i barvy jeho prarodičů a sourozenců. Mnoho vám také samozřejmě pomůžou barvy jeho potomků. Přeji vám ve vašem snažení hodně úspěchů a především zábavy!