Dědičnost barev u tibetských teriérů
Každého chovatele při očekávání
štěňátek zajímají kromě zdraví štěňátek především dvě informace: Kolik
bude pejsků a kolik fenek? Jaká bude barva budoucích štěňátek? Snad vám
následující článek alespoň trochu ulehčí odpověď na druhou otázku. Na úvod
bych chtěla upozornit, že genetický výzkum v tomto oboru není zdaleka ukončen a
přestože studium dědičnosti zbarvení se těšilo vždy velkému zájmu genetiků,
není zatím vše úplně objasněno. Výsledné zbarvení psa je dáno vzájemným
působením několika genů mezi sebou, nejčastěji se uvádí, že těchto genů je
deset – značení A, B, C, D, E, G, I, M, S, T. V literatuře se objevují různé
symboly pro označení téhož zbarvení, ve svém článku se držím označení
používaném v zahraničních pramenech.
Dříve než probereme působení
jednotlivých genů, si pro ujasnění projděte čtyři základní genetické typy
zbarvení, jejichž názvy se v textu často vyskytují - sobolí,
žluté, černé, black and tan.
Každé toto
základní zbarvení ještě může být pozměněno několika dalšími geny:
Gen
pro bílé znaky (strakatost) může přidat do kteréhokoli základního zbarvení
různě velké bílé znaky až do extrému – čistě bílé zbarvení. Tyto bílé
znaky mohou někdy velmi zkomplikovat správné zařazení psa do některé ze
základních skupin. Viz gen S.
Gen
pro šedivění může každou tmavou základní barvu změnit na šedou. Nos
zůstává černý. Viz gen G.
Gen
pro modrou barvu také mění tmavou barvu na šedou, ovšem nos je obvykle šedý a
oči jsou šedé nebo oříškové. Viz gen D.
Gen
pro játrové zbarvení mění černou barvu na játrovou nebo hnědou. Nos je také
hnědý a oči jsou žluté nebo světle hnědé. Viz gen B.
A teď probereme stručně jednotlivé geny.
Některé z genů mají jen dvě možné alely, jiné jich mají více, které jsou
vůči sobě dominantní a recesivní. Vždy se uvádí pořadí u jednotlivých genů od
nejvíce dominantní alely po tu nejméně dominantní (nejvíce recesivní), tedy alela
uvedená výše svým působením převáží alelu nižší. Ještě může nastat
případ neúplné dominance, kdy recesivní alela také ovlivní výsledné zbarvení psa
(např. u genu S). Připomínám, že každý pes může mít vždy jen dvě konkrétní
alely jednotlivého genu, jednu od matky a druhou od otce.
1. Gen A |
- celkové
zbarvení srsti |
2. Gen B |
- barva pigmentu |
3. Gen C |
- albinismus |
4. Gen D |
- zesvětlení |
5. Gen E |
- intenzita
černé a hnědé pigmentace srsti |
6. Gen G |
- postupující
šedivění |
7. Gen I |
- intenzita
žlutého zbarvení |
8. Gen M |
- merle -
grošování |
9. Gen S |
- strakatost -
bílé znaky |
10.
Gen T |
- tečkování |
Nyní si projděte několik konkrétních případů, které by vám měli pomoci
orientovat se v té spoustě poměrně záhadných písmenek.
Pár jednoduchých pravidel
na závěr:
1. Když spojíte dva jedince s dvojicí
identických recesivních alel, potomci budou stejní (např. rodiče black and tan nám
dají opět štěňata black and tan, žlutí rodiče s dvojicí alel ee budou mít
všechna štěňata žlutá).
2. Recesivní extrémní strakatost swsw
může zakrýt každou jinou barvu. Recesivní dvojice ee může žlutou barvou zakrýt
jakoukoli variantu genu A (barvu černou, sobolí nebo black and tan), takže nikdy
nepoznáme, co tito jedinci nesou bez testovacího spojení.
3. Jedinci black and tan s pěknými
sytě vybarvenými zlatými znaky dají velký podíl sytě zlatých potomků, když je
spojíme se sobolem. (Proto nezavrhujme tyto jedince black and tan, „protože jsou jen
černí“.)
4. Černý jedinec typu AA bude mít velký
podíl černých potomků, ať ho spojíme s jakoukoli barvou.
5. Dva sobolové mohou dát jakoukoli barvu
kromě černé.
Chcete-li si teď zjistit genetické
založení zbarvení vašeho tibeťánka, vyjděte z barev jeho a jeho rodičů,
dobré je znát i barvy jeho prarodičů a sourozenců. Mnoho vám také samozřejmě
pomůžou barvy jeho potomků. Přeji vám ve vašem snažení hodně úspěchů a
především zábavy! |