Na 9. světovém kongresu se sešlo 157 účastníků. Nejvíc jich samozřejmě bylo z pořádajícího Německa (51). Další zúčastněné země byly Belgie (8), ČR (5), Dánsko (2), Finsko (4), Francie (6), Irsko (1), Itálie (1), Kanada (6), Nizozemsko (12), Norsko (4), Rakousko (4), Severní Irsko (2), Slovinsko (7), Švédsko (9), Švýcarsko (3), USA (5) a Velká Británie (27). Z České republiky přijely na kongres tyto chovatelky: Alena Halířová, Dagmar Hrdinová, Eva Pravdová, Ing. Radana Sojková a Magdaléna Šrůtová. Nikdo z nás určitě nelitoval, jednání bylo nesmírně zajímavé a stejně potěšující bylo setkání se známými chovateli z mnoha zemí. Úvodem přivítal všechny předseda KTR pan Christofer Habig.

Dalšími body programu byly dvě přednášky zaměřené na CCL. Toto onemocnění je známé u lidí jako neuronal ceroid lipofuscinosis (NCL). Je to dědičná porucha metabolismu, která končí smrtí po několika týdnech či měsících po objevení příznaků ve věku do 14 let. Kromě lidí byla nemoc zjištěna u psů, ovcí, koz, koček, koní a hlodavců. Forma této nemoci u psů je označována jako canine ceroid lipofuscinosis (CCL). V současnosti probíhají intenzivní genetické výzkumy, které už přinesly první výsledky. U anglických setrů a border kolií byl už objeven gen, který zapříčiňuje CCL. U těchto plemen je nemoc autosomálně recesivní, to znamená onemocní pouze pes, který má od obou rodičů gen pro CCL. Pes, který má gen pouze od jednoho rodiče, neonemocní, ale je přenašečem nemoci (stejný princip jako u PRA a LL). Tibetský teriér je v pořadí třetí plemeno s největším pokrokem v genetickém zkoumání, které probíhá v Německu a USA, a je naděje, že v dohledné době bude znám příslušný gen. Předpokládá se, že také u TT existuje autosomální recesivní dědičnost CCL. Příznaky CCL jsou změna chování psa – agresivita, deprese, hyperaktivita, postupující ztráta zraku, motorické problémy, sebepoškozování. Předběžné určení nemoci lze udělat biopsií kůže, konečná diagnóza se může stanovit až po smrti psa. Na závěr bylo promítnuto video s postiženým tibetským teriérem. Pohled na psa, který byl neschopný udržet rovnováhu a udělat několik kroků, byl velmi smutný.

Po těchto přednáškách byla velmi živá diskuse. Američané nechtějí oznámit u nich známé případy, dokud nebude zjištěn způsob dědičnosti. V Německu mají otevřenější přístup, již bylo zveřejněno několik případů CCL. Problémem může být také, že některé případy CCL můžou být diagnostikovány jinak, protože je pro veterináře málo známá. Pro genetický výzkum je třeba co největší počet vzorků krve TT (pro případné zájemce formulář je k dispozici u HPCH). Na závěr debaty jedna diskutující navrhla, že se mohou odebírat vzorky na zítřejší speciální výstavě. Na to se ozval štěkot tibeťanů ležících vedle židlí svých majitelů, jako by výzvě rozuměli.

Po krátké přestávce následovala přednáška o onemocněních štítné žlázy. Jde o velmi důležitý orgán v těle psa, její nedostatečná funkce vede k těžkým poruchám organismu. Vyšetření se provádí hlavně krevními testy a ultrazvukem. Hlavní symptomy jsou změny osrstění (často ztráta srsti na ocase), hubnutí, tělesná ochablost, hormonální problémy. Léčba není finančně nákladná, ale znamená celoživotní podávání léčiv.

Další velmi inspirující přednáška byla na téma Pohybový aparát a pohyb psů. Prof. Dr. Martin Fischer zkoumá pohyb zvířat ze zcela nového pohledu. Promítl několik videí a také na modelu demonstroval význam lopatky a stehenní kosti na pohyb psa. Jeho práce vyvrací všeobecně tradovaný omyl, že pro délku kroku je nejdůležitější kolenní a loketní kloub.

Poslední příspěvek měl známý anglický chovatel a rozhodčí Dr. Mike Tempest (ch.st. Mikudi, dříve Alilah). Byl věnován problematice výšky tibetských teriérů. Dr. Tempest provedl měření výšky na světovém kongresu TT ve Švédsku v roce 2001. Výsledky jsou zajímavé. Z 33 změřených psů bylo jen 30 % ve standardní výšce mezi 36 až 41 cm, 70 % mělo větší výšku. Naměřeny byly hodnoty od 37,5 cm do 46 cm, průměrná výška byla 42,5 cm. Z 32 fen bylo 87,5 % ve standardu (i když, jak Dr Tempest upozornil, je otázkou, co znamená „feny o něco menší“, jeho rozmezí pro toto měření bylo 35 až 40 cm, 12,5 % fen mělo větší výšku. Feny byly celkově v rozmezí 35 do 41 cm, průměrná hodnota byla 38,5 cm. Žádný TT nebyl pod standardem. Výsledky měření jsou jasné, feny jsou ve standardu, ale psi ne. Dr. Tempest formuloval problém takto: Máme špatný standard pro psy nebo jsou špatní psi?

Dr. Tempest položil na toto téma otázky patnácti známých chovatelům. Z odpovědí vyplynulo, že by při posuzování jedince neměl nikdy dostat přednost pes ve standardní výšce, který má nedostatky v typu, před psem, který je větší, ale typický. Podstatnější vadou je výchylka dolů, než výchylka nahoru.

Z historie uvedl tato fakta: Sama zakladatelka plemene Dr. Greig určila výšku mezi 14 – 17 palci. Známá chovatelka Angela Mulliner píše ve své knize, že TT by nikdy neměl být označován jako „toy - trpasličí“, ve skutečnosti se zařazují jako psi „velcí“, silní, agilní. Drobné fenky pod 13 palců jsou určitě příliš malé, ale jak si vyložit „o něco menší než 14 palců“?

Dr. Tempest vymezil tato kritéria pro svůj návrh (uvedeno zkráceně):
1. V roce 1937 došlo omylem ke změně výšky na 14 – 16, v původním standardu z roku 1934 bylo 14 – 17 palců.
2. Kritikům připadá rozdíl dvou palců u středně velkého psa příliš velký.
3. Standard není příliš jasný u výšky fen (kolik je „o něco menší“).
4. Americký standard je trochu jasnější – chybou je vše nad 17 palců a pod 14 palců.
5. Angela Mulliner píše, , že „TT by neměl být pokládán za trpaslíka – feny pod 13 palců jsou s jistotou příliš malé.
6. Nikdo dosud nedefinoval ideální výšku u psa a feny.

Návrh na změnu standardu: Ideální kohoutková výška: pes 41 cm (16 palců), fena 38 cm (15 palců). Akceptovatelný rozsah: u psů 38 – 43 cm (15 – 17 palců), u fen 36 – 41 cm (14 – 16 palců).

Dále dodatek pro zdůraznění významu typu podobně jako je ve standardu shih-tzu: Typ a povaha jsou nanejvýš důležitého významu a nesmějí být v žádném případě, jen kvůli výšce, stavěny do pozadí.

Diskuze po tomto příspěvku byla dlouhá, ale bohužel z mého pohledu bezvýsledná. Na kongresu byla většina německých chovatelů, kteří se v posledních letech snaží o „malé“ TT, a proto jim předložený návrh evidentně nepřišel vhod. Také někteří chovatelé z jiných zemí tvrdili, že jejich psi jsou plně ve stávajícím standardu (nad jejich výroky jsme se mohli trochu pozastavit druhý den na speciální výstavě). Doufám, že tento návrh na změnu standardu, který vypracoval dlouholetý chovatel a skutečný znalec plemene, nezapadne a vrátíme se k němu na příštím kongresu.

Na závěr se schválilo místo konání kongresu v roce 2009 – bude to sousední Rakousko.

Současně nás pozvali zástupci anglických klubů TTA a TTBOC na příští kongres. Bude se konat 03. – 05.08.2007 v Moreton Hall ve Warwickshire.